Nokia E6 působí mezi dotykovými plackami jako vetřelec. Klasická konstrukce, slušné rozměry, ale plná výbava a unikátní kombinace QWERTY s dotykovým displejem.

Předem se omlouvám, jestli bude tato recenze trochu neobjektivní. Osobně už mám totiž těch dotykových placek bez jediného tlačítka, které se ani pořádně nevejdou do kapsy, plné zuby. A tak jsem se opravdu Nokie E6 nemohl dočkat, a teď ji budu skutečně nerad vracet zpět. A mimochodem, stejný názor má i Petr Kasa, ředitel českého zastoupení Nokie.

Zároveň vás odkážu na podrobný článek o Symbianu Anna, který popisuje právě operační systém, který v Nokii E6 najdete. I když je to Eseries, a ty vždy uměly něco navíc, od dob nového Symbianu se už softwarové rozdíly mezi telefon počítají na prstech jedné roky a tak se v testu nezaměřím ani tak na samotný operační systém jako spíš na to, jak si Nokia poradila s úpravou pro jiné rozlišení displeje. Funkčně je jinak Nokia E6 naprosto shodná.

Prostě půl na půl

Ještě před pár měsíci bych o Nokii E6 asi nepsal tak, jako budu psát teď. V poslední době je to na trhu totiž docela unikátní zařízení, které se hrne mezi high-endové telefony a přitom na něm najdete víc, než vypínací tlačítko. Klasickou konstrukci z půlky zabírá displej, a z druhé půlky plnohodnotná klávesnice z opravdových tlačítek.

Telefon se podařilo vměstnat do skutečně příjemných rozměrů, které zas tak nekazí ani hrb s fotoaparátem, který tloušťku z 10,5 mm zvyšuje na 11,7 mm. Jinak jde ale s 115,5 × 59 mm o docela malý telefon, a ani hmotnost 133 gramů není nikterak vysoká; alespoň víte, že něco máte v kapse. Nečekejte žádné pohyblivé prvky, kromě krytky microUSB konektoru (nic moc) a slotu pro microSD karty (o něco lepší) se na telefonu nic nepohne.

Design souvisí s použitými materiály, a z fotek se může zdát, že telefon působí daleko laciněji, než jeho předchůdci. Možná to tak skutečně je, ale naživo je přítomnost ocele poměrně znát (mluvím o předním rámečku kromě spodní části a zadním krytu), zapůsobí i Gorilla Glass jakožto krycí sklo displeje. A i použité plasty jsou poměrně kvalitní. Jinak se Nokia E6 drží klasických tvarů řady Eseries, je zaoblená a skvěle padne do ruky. Zpracování je samozřejmě na jedničku, o něm se u Eseries už pár let nemá cenu vůbec bavit. Jako zajímavý prvek může působit doslova useknutá horní část telefonu, kde je ostrá hrana, jinak ale žádné extravagantní prvky nehledejte, telefon je spíš konzervativní. Vybírat můžete ze tří barev: bílé a stříbrné se stříbrnými zády nebo celočerné, ve které vypadá telefon asi nejlépe, ale také nejvíce chytá otisky prstů.

Na Nokii E6 se mi líbí, že je, ostatně jako skoro každá Eseries, plná příjemných detailů. Z pravého boku se nachází ovládací klávesy hlasitosti, ale nezapomnělo se ani na klávesu pro hlasové ovládání, respektive ztišení probíhajícího hovoru, a šoupátko pro odemykání telefonu. To ale není vše: právě ony dvě klávesy pro ovládání hlasitosti jsou podsvětlené. To se u telefonů moc nevidí.

Detaily ale pokračují: Nokia E6 lze nabíjet jak přes microUSB (což už je dnes skutečně standardem), tak i přes klasický 2 mm konektor, který najdete v mnoha Nokiích. Pod krytkou se u microUSB konektoru ukrývá i indikační LED dioda, která právě svítí i v případě, že telefon nabíjíte pomocí 2 mm konektoru. A ani již zmiňovaný slot na microSD karty už není samozřejmostí, Nokia E6 ho má i přes to, že disponuje 8 GB vnitřní velkokapacitní pamětí. Příjemná je i podpora odstranění okolního hluku při hovoru, telefon má pro to druhý mikrofon, který se ukrývá u zámku zadního krytu. A kdybyste si chtěli zaprezentovat, není problém, přes 3,5 mm jack totiž z telefonu vychází i videovýstup. Stejně tak je možné díky funkci USB On the Go k telefonu připojit třeba externí disk nebo klávesnici. Prostě funkčně se v Nokii E6 ukrývá to samé, co třeba v Nokii N8 a všech ostatních Symbianech^3.

Tak už ale k tomu hlavnímu: klávesnici. Pokud budu srovnávat s Nokií E72, již jsem v ruce nedržel už dost dlouho, moc rozdílů nenajdete. Klávesy jsou výrazně vyboulené, takže se po nich dá dobře hmatově orientovat, jsou z materiálu podobného tvrdé gumě, mají zdvih a tuhost tak akorát. Klávesnice ale doznala pár změn, co se týče rozložení. Mezerník opět narostl do šířky čtyř kláves, a tak se musely odstěhovat některé symboly. Stále je ale klávesnice kompletně lokalizovaná, tedy QWERTZ a poradí si s háčky a čárkami.

Takhle jemný displej jste ještě neviděli

Alespoň ne u Nokií. Nebudu se nijak zvlášť rozepisovat, protože o jeho 326 PPI jsem napsal už samostatný článek. Ale velice důležitá je jedna věc, a to, že je dotykový. Tím se nám otevírá nová koncepce ovládání ne nepodobná Touch and Type u „hloupých“ Nokií. Jak se s tím Nokia vypořádala?

Na jednu stranu dobře, na druhou stranu už tak dobře ne. Díky přítomnosti pětisměrné ovládací klávesy skutečně na displej skoro sahat nemusíte a většinu základních funkcí ovládnete klidně i za chůze a poslepu. Ale skutečně skoro: dost nepochopitelně se vytratily funkční klávesy, které by se bez problémů nad zelené a červené sluchátko vešly. A tak se tomu, abyste na displej někdy sáhnout museli, prostě nevyhnete. To mi přijde jako velká škoda, a Nokia to neomluví ani přítomností rychlých kláves pro kalendář, zprávy a kontakty, nastavit si k nim můžete ale naprosto cokoliv.

Za to naopak to platí téměř úplně, pokud pominu, že vám Nokia E6 na displeji virtuální klávesnici neukáže, můžete ji ovládat čistě pomocí dotyku, a celé ovládací klávesnice se nemusíte vůbec dotknout.

Druhou věcí je ale nestandardní rozlišení, protože Nokia E6 je historicky první Symbian s VGA displejem. Jak se Nokia vypořádala s tímto problémem? Už o poznání hůře. Je vidět, že u samotného systému se s možností displejů s jiným rozlišením počítalo, a tak si s tím (až na detaily) Symbian Anna poradil docela dobře. Vytknout lze snad jen někdy opravdu malé ovládací prvky, většinou se ale zvládnete trefit tam, kam chcete. Stejně tak to občas telefon díky vykreslování na opravdu jemném displeji přežene s velikostí textu, a tak i když je text perfektně ostrý, museli byste si s sebou nosit lupu. Velikost písma jde nastavit, tudíž to není zas tak zásadní problém.

Problém ale nastává ve chvíli, kdy si chcete spustit některou z aplikací určených primárně pro klasické dotykové Symbiany. Dalo by se pochopit, že některé aplikace třetích stran to prostě nezkousnou vůbec (například Angry Birds), na druhou stranu, některé fungují téměř bez problémů (třeba pouze zkreslené obrázky) a některé naprosto skvěle (třeba Gravity). Ale to, že v Nokii E6 funguje špatně i předinstalovaný Ovi Obchod, už je na pováženou.

Změn se musela dočkat i pohotovostní obrazovka. Z šesti widgetů zbyly jen tři, navíc mají trochu jiný rozměr. Do zbylého místa se jakoby do tří menších widgetů nasunul čas, profil a zmeškané události, v pravém slova smyslu ale o widgety nejde, protože jsou umístěny napevno. Aby nám to Nokia vynahradila, tak na E6 můžete přepínat hned mezi pěti pohotovostními obrazovkami, dohromady máte tedy widgetů maximálně 15, to je ale stále o tři méně, než na klasických velkých dotykovkách.

Na závěr přihodím ještě pár dalších screenshotů z prostředí v poměru stran 4:3. Celkově vzato, Nokia se s tím poprala docela dobře, jen počítejte s tím, že graficky složitější aplikace na telefonu prostě nerozjedete, a vzhledem k tomu, že ještě přinejmenším nějakou dobu bude v tomto rozlišení sám, nelze očekávat příliš velkou podporu vývojářů.

Autofokus chybí

Nemohl jsem si odpustit dát tento velký nedostatek Nokie E6 hned do nadpisu, moc se o něm ale rozepisovat nebudu, protože tak jsem už učinil v článku Nokia E7 jako scanner: jde to i bez autofokusu?. Každopádně: Nokia E6 fotí dobře, ale jako scanner ji prostě nevyužijete. A ani osm megapixelů s dvojitou LED diodou (se kterou si mimochodem můžete posvítit na cestu, stačí podržet posuvný zámek) to nezachrání.

Software, co se týče Nokie E6, už jsme asi prošli, a na ten zbytek vás znovu odkáži do článku o Symbianu Anna, popřípadě i do recenze Nokie N8. A tak mi tu k Nokii E6 zbývá vyzdvihnout už jen poslední věc, a to je výdrž.

Nokia E6 se může chlubit baterií s velmi nadprůměrnou kapacitou, 1 500 mAh. Očekávalo se, že se to ve spolupráci se skutečně malým displejem podepíše na vynikající výdrži. A abych se přiznal, jsem trochu zklamán. Za začátku jsem telefon přece jen raději na nabíječku dával každý večer, i když to možná nebylo třeba. Později, když jsem mu trochu ulevil, ale stále jsem byl nonstop na mailu, tak hodinu poslouchal hudbu, pár desítek minut surfoval a telefonoval, se výdrž protáhla na naprosto jisté dva dny a při troše úspor i tři. Každopádně i to je třeba dnes, kdy telefony vydrží sotva do večera, považovat za velice nadprůměrný výkon. Čekal jsem ale, že se jedna a půl ampérhodiny na telefon podepíší víc.

V rychlosti bych si ještě dovolil zmínit obsah balení. V malé ploché krabičce najdete kromě telefonu i miniaturní ekologickou nabíječku. Nokia byla natolik duchaplná, že ke světlému (stříbrnému a bílému) telefonu dostanete bílý headset (bohužel postrádá ovládání hudebního přehrávače) a microUSB kabel, k černému telefonu se příslušenství přebarví na černo. Zajímavou úpravou prošel i manuál: už nejde o sešitou knížku, nýbrž o pouze zohýbané leporelo s četnými ilustracemi.

Láska na první pohled

{testbox MTOSNOE600060}

U Nokie E6 neexistuje žádné zvykání, tu si prostě zamilujete na první pohled a pak jí rádi odpustíte drobné chybky, jako jsou chybějící funkční klávesy a dokonce možná i autofokus. Je to totiž nesmírně příjemný telefon. Ano, telefon, to je ono: žádné multimediální zařízení, které sice skvěle vypadá a i skvěle funguje, reálná produktivita a pohodlnost je ale někde jinde. Protože klávesnice z třiceti sedmi tlačítek je prostě klávesnice z třiceti sedmi tlačítek.

A na závěr ještě dodatek pro současné majitele Nokií E71 a E72. Má cenu je za Nokii E6 vyměnit? Upřímně řečeno, pokud jste se svým současným telefonem spokojeni, cenu to nemá. Nokia E6 sice přináší poměrně zajímavá vylepšení, Symbian Anna a i ono dotykové ovládání má přece jen něco do sebe, ale určitě stojí za to počkat, až současné QWERTY placky doslouží. A E6 mezitím třeba ještě o něco zlevní, protože devět tisíc není zas tak málo.